Vytváří se dojem, že spása je druhotná anebo samozřejmá. Moderní psychologie, která se výslovně k lidské duši nezná a znát nechce, tak odvádí křesťanskou víru od jejího cíle. Neprodyšně a nenápadně uzamyká duši do sebe a tím ji obírá o svobodu plynoucí jedině ze vztahu k Tomu, který je zároveň jejím Stvořitelem i Spasitelem. Nejmocnějším výrazem této – dnes již globální - dynamiky, v níž se projevuje jakési spojení psychologie a politiky, je takzvaná demokracie.

V dějinách totiž žádná demokracie nebyla ustavena demokraticky, nýbrž za pomoci lži a násilí, pro což bylo zavedeno eufemistické označení revoluce, většinou ozdobené nějakým oslavným přívlastkem. Ostatně, náhodou není ani to, že minulé totalitní režimy se nezřídka rodily z demokracie. Dnes bývá běžný občan držen v šachu poukazem na konspiraci globálního terorismu, dříve to byl např. americký imperialismus a