Nepřítel se snaží Církev zničit od jejího počátku až do dnes. Jednou z jeho velmi účinných zbraní je šíření nejrůznějších bludů, které by odvedli věřící od pravé Bohem zjevené víry.
Velmi úspěšným satanovým útokem bylo rozšíření ariánské hereze ve IV. století. Náměstek Kristův papež Liberius propadl Ariovu bludu stejně jako většina biskupů. Nejednalo se o pouhou slabost, nýbrž o opravdový souhlas v herezí. Bl. kardinál Newman tvrdí, že selhání papeže Liberia je historický fakt (Arians of the Fourth Century, Londra 1876, str. 464).
 

Jen malý počet biskupů postižených exkomunikací a exilem vytrvalo ve víře. Patřili k nim sv. Atanáš, sv. Eusebius z Vercelli, sv. Lucifero z Cagliari, sv. Dionysius z Milána a sv. Hilarius z Poitieres. V dodatku svého díla Ariáni 4. století uvádí Newman to, co převzal od sv. Řehoře Naziánského: Pastýři zcela jistě udělali pošetilou věc, když s výjimkou nečetných, kteří byli pro svou bezvýznamnost neznámí, nebo pro své ctnosti vytrvali a byli ponecháni jako semeno a kořen pro rozkvět nového Izraele pod vlivem Ducha Svatého, ostatní všichni přistoupili na kompromis s tím rozdílem, že jedni ustoupili ihned a jiní později, někteří byli průkopníky bezbožnosti a jiní se přidružili k zahájené bitvě zachváceni strachem, nezájmem nebo podlehli lichotkám, anebo, což je nejméně omluvitelné, učinili tak pro svou ignoranci