Kult velkých apoštolů Petra a Pavla souvisí se samotným vznikem Církve: byli vždy jejími ochránci a vůdci. Jim vděčí Řím za svoji velikost. Boží Prozřetelnost je sem oba přivedla, aby učinili z centra pohanského císařství centrum křesťanského světa.

Svatý Petr podstoupil mučednictví pod Neronem v roce 66 nebo 67. Byl pohřben na Vatikánském pahorku, kde nejnovější vykopávky odhalily jeho hrob na místě původní baziliky, kterou k jeho poctě vybudoval Konstantin. Svatý Pavel byl sťat na Via Ostiense, kde je nyní bazilika, nesoucí jeho jméno. V průběhu staletí nikdy neustalo putování k hrobům těchto velikánů. Již ve druhém a ve třetím století sem přicházeli poutníci, aby posílili svoji víru kontaktem s římskou církví, aby konstatovali její apoštolský původ, aby porovnali její neomylnou nauku s naukou jiných církví, aby uctili památku apoštolských Knížat Petra a Pavla.