Ještě předtím, než byl tento svátek zaveden v Římě, byl slaven 6. ledna na Východě a v některých ojedinělých církvích na Západě jako svátek Narození Páně. V Římě byl zaveden ve druhé polovině VI. století a byl slaven jako doplněk a koruna svátku Narození Páně a převýšil důstojností onen první svátek.
 
Na Západě zůstal tomuto svátku jeho původní řecký název: Epiphania tj. Zjevení. Slaví se tedy jako svátek skutečnosti, že Spasitel přišel na zem, aby se zjevil nejen pastýřům v Betlémě, ale celému světu: zjevuje se mudrcům, kteří přišli z dalekého pohanského Východu, aby se mu poklonili. Celá křesťanská tradice tak v mudrcích spatřovala prvotiny pohanského světa, za nimiž přicházejí všechny národy světa, takže Epifanie je potvrzení všeobecné spásy světa. Starokřesťanská východní slavnost trvala tři dny a evangelijní perikopy obsahovaly líčení adorace tří svatých mudrců, křtu Páně v Jordánu a zázraku na svatbě v Káně. Těmito třemi obrazy byla