Ve středu 8. 2. budeme uklízet kostel. Přijďte nám, prosím, pomoci. Začínáme v 16.00 hod.

Církev se dostala do situace, v níž za celou dobu své existence snad ještě nikdy nebyla: Na jedné straně předkládá věřícím neomylnou a neměnnou nauku o hříchu a pokání, o nerozlučitelnosti manželství, o podmínkách nezbytných pro přijímání Nejsvětější svátosti. Na druhé straně římský biskup předkládá exhortaci Amoris laetitia, jejíž osmou kapitolu mnozí biskupové ve světě pochopili tak, že nyní už nezáleží na tom, zda člověk žije v milosti posvěcující, nebo ve smrtelném hříchu: pokud se sám domnívá, že je vše v pořádku, pak to skutečně v pořádku je. Sám papež František tuto interpretaci potvrdil biskupům v Argentině. Nastala tedy situace, kdy někteří kněží a biskupové mají za to, že neměnná nauka se nezměnila, jiní se domnívají, že v Církvi je teď všechno jinak. Několik kardinálů se na papeže Františka obrátilo s dotazem, jak se tedy věci nyní mají. František jim odmítl odpovědět, což je také velmi zvláštní: kdo jiný by měl otázky věrouky a morálky vyjasňovat, než papež?


Vnést světlo do těchto zmatků se nyní pokusil kardinál Müller, prefekt Kongregace pro nauku víry, který striktně odmítl, že by si jednotliví biskupové mohli dělat z katechismu trhací kalendář a vybírat si jen to, co se jim líbí a prohlásil