Židé každoročně slavili padesátého dne po té „velké noci“, v níž vyšli z egyptské poroby, své Letnice na památku prohlášení desatera Božích přikázání z hory Sinajské.
Podobně i my padesátého dne po veliké noci, v níž nás svým slavným vzkříšením Kristus vysvobodil z poroby ďáblovy, konáme tu památku, že v Církvi byl prohlášen Božím Duchem sv. Zákon nový, zákon lásky. „Dám vám srdce nové, a Ducha nového položím uprostřed vás … a budete mým lidem, a já budu vaším Bohem,“ tak zaslíbil Hospodin ústy proroka (Ezech. 36).
To se dnes naplnilo, když Duch sv. sestoupil na shromážděnou Církev v Jeruzalémě ve způsobách ohnivých jazyků, a roznítil oheň lásky v srdcích apoštolů a hojnými dary je opatřil, aby byli schopni hlásat evangelium všemu světu.
Sesláním Ducha sv. je tedy Církev Kristova slavně započata, posvěcena, oživena a Duch sv. tedy řídí sám a spravuje Církev svatou, ji vyučuje a od poblouzení ji chrání.
On je rozlit i v duší věřících (Řím 5, 5), jež za chrámy své si posvěcuje, a dary své v nich ukládá jako vzácná semínka, z nichž by vyrostlo ovoce hojné: „láska, radost, pokoj, trpělivost, dobrotivost, dobročinnost, shovívavost, tichost, věrnost, mírnost, zdrženlivost, čistota.“ (Gal 5, 22).
Kult velkých apoštolů Petra a Pavla souvisí se samotným vznikem Církve: byli vždy jejími ochránci a vůdci. Jim vděčí Řím za svoji velikost. Boží Prozřetelnost je sem oba přivedla, aby učinili z centra pohanského císařství centrum křesťanského světa.