Církev dnes trpí katastrofální krizí nových řeholních povolání. Týká se to i Francie, kde zřejmě zanikne fungující a prosperující institut zasvěceného života, který se v pečovatelských domech stará o staré a nemohoucí lidi. Tyto Malé sestry Panny Marie Matky Vykupitele už několik let čelí silnému tlaku na zmodernizování svého společenství. Nikoho zřejmě nezajímá, že ty řády a kongregace, které se zmodernizovaly a přijaly celou řadu protestantských prvků do svého života a liturgie, nejen že se nedočkaly žádné obnovy ani „tzv. nových Letnic“, ale jsou dnes na pokraji vymření, nebo už zanikly.
Malé sestry Panny Marie Matky Vykupitele jsou si toho zřejmě dobře vědomy a proto nechtějí nic jiného, než zůstat věrné svým původním Církví schváleným pravidlům. Modernismus odmítají přesně v souladu s encyklikou Pascendi Dominici gregis.
Podle laických podporovatelů tohoto řádu byly sestry obviněny z toho, že se „příliš modlí“, a vizitátorům se také nelíbilo, že nosí tradiční řeholní závoj, který mezi církevní liberální elitou už není v módě. Sestry uvádějí, že jsou obviňovány z „nenormálního autoritářství“, z toho, že mají „příliš tradiční“ smýšlení a jejich lpění na charismatu institutu je projevem „chorobného odporu ke změnám“.
Absolutní většina členek institutu Malých sester Panny Marie Matky Vykupitele chce z řádu odejít poté, co vatikánské dikasterium odvolalo jejich představenou a pokusilo se jim vnutit trojčlennou „komisi“ nepřátelskou vůči jejich tradičnějšímu životu. Komisaře vede řeholnice a profesorka teologie s nakrátko ostříhanými vlasy, která nenosí hábit, obhajuje Amoris laetitia a podle sester nechápe jejich řeholní charisma. Sestry tvrdí, že jejich protesty proti výběru komisařů a žádost o jiné, kteří by se k jejich charismatu hodili lépe, nebyly vyslyšeny, což je vede k závěru, že ve svém institutu už nemohou uskutečňovat své povolání.
Více se o celém případu můžete dočíst zde nebo také zde.