Ve čtvrtek 6. srpna je svátek Proměnění Pána našeho Ježíše Krista (jak se od r. 1457 vždy nazýval). Slavení tohoto svátku v celé církvi zavedl roku 1457 papež Kalist III. jako projev vděčnosti za vítězství nad Turky u Bělehradu.
Tato slavnost obrací naši pozornost ke Slávě Boží a vede nás k adoraci Boží Velebnosti. Co ale znamená ono „adorovat“? Jde o nějaký postoj z dávných časů, beze smyslu pro současného člověka? Nikoliv! Jedna velmi známá modlitba, kterou mnozí začínají den a večer jej končí, začíná právě těmito slovy: „Klaním se ti můj Bože, miluji tě z celého srdce...“ Za úsvitu i na konci dne věřící každý den obnovuje svou „adoraci“, to je: uznává, že Bůh Stvořitel a Pán vesmíru je přítomen. Je to uznání plné vděčnosti, jež vyvěrá z hlubin srdce a naplňuje celé bytí, protože se člověk sám plně uskuteční pouze tím, že adoruje, že se klaní Bohu a miluje ho nade všechno.