Několik slov voličům

Milí farníci, vážení spoluobčané V Horním Újezdě, Kojeticích, Mikulovicích a ve Výčapech, rád bych se na Vás obrátil před nadcházejícími komunálními volbami několika slovy. 
 

Už v pátek a sobotu budeme rozhodovat o složení obecních zastupitelstev pro další čtyři roky. Není to rozhodně žádná formalita. Volby dají novým zastupitelům pravomoc nemalým způsobem rozhodovat o tom, jak se v našich obcích bude v následujícím čtyřletém období žít. Proto je potřeba také tuto volbu dobře zvážit.   
 

Dobro a zlo

Je jistě pravda, že až tolik nezáleží na tom, zda se bude nejdříve opravovat támhleten chodník, nebo nějaký jiný. Velmi mnoho ale záleží například na akcích, které obec pořádá, nebo podporuje. V žádném případě neplatí, že je důležité, aby se dělo alespoň něco. V posledních letech jsme totiž na mnoha místech svědky toho, že se pořádají či podporují akce, kde se buď přímo oslavuje zlo a zvrácenosti (např. při vystoupení řady hudebních skupin, které takové postoje mají v textech svých "písní"), nebo se konají různé na první pohled nevinné akce, kde se ale z dobra dělá zlo a ze zla dobro. Mám na mysli zejména tzv. Mikulášské večírky a besídky, které jsou na mnoha místech spíše jakýmsi pekelným rejem, kde jakékoli poselství o svatém biskupovi Mikuláši a jeho dobrotě zcela chybí, nebo je téměř nepostřehnutelné. Mnohé děti dnes už ani neví, kdo to svatý Mikuláš je a když uslyší toto jméno, jako první si vybaví rohy, čerty a hrůzu nahánějící masky. 
 

Žádné zastupitelstvo jistě nemá povinnost podporovat či dokonce pořádat akce, kde se už nejmenším dětem podsouvá myšlenka, že bytosti oddané Zlu jaksi patří do našeho života a že možná i my (nasazováním rohů a hororových masek) k nim jaksi patříme. Ne, toto žádná obec dělat ani podporovat nemusí! Podobné je to i při akcích pořádaných v předvečer svátku Všech svatých a "Dušiček", kde se dnes dětem už nepřipomíná, že i oni mají na hřbitově pochované své předky, jimž vděčí za svůj život, nejsou vedeny alespoň k základní úctě k jejich památce, natož k modlitbě za ně, ale místo toho jim dospělí předvádějí jakési zvrácené pochody mrtvol-nemrtvol, které se předhánějí v tom, kdo bude vypadat odporněji a hrůzostrašněji. Už malé děti si musí zvykat na výjevy zobrazující, jak se někomu řine krev z očí, úst, či jiných částí těla, jak má někdo zabodnutý nůž v hrudi nebo sekeru zaťatou do hlavy. 
 

Na jedné straně si stěžujeme, jak nejen přibývá agresivity mezi dětmi, ale také různých psychických onemocnění a to už skutečně v útlém věku - na straně druhé bychom podporovali akce, které tuto situaci ještě zhoršují? Proč?
 

Velmi dobře si vzpomínám na období svého mládí, kdy mi ani doma, ani ve školce či ve škole nikdo takové hrůzné výjevy neukazoval. Místo toho nás rodiče i škola vedli k tomu, abychom se postupně naučili všemu, co budeme v životě potřebovat. Učili jsme se starat o domácí zvířata, o zahrádku, pan učitel nás vedl k myslivosti a lásce k přírodě, k astronomii a schopnosti orientovat se v přírodě podle Slunce, Měsíce, hvězd a stromů. Naučili jsme se roubovat a prořezávat  ovocné stromy, vypěstovat si vlastní zeleninu, naučili jsme se také základním řemeslným dovednostem, aby si člověk dokázal i bez pomoci druhých opravit běžné závady v domácnosti, aby něco hodnotného vytvořil atd. To, že mně jako malému klukovi nikdo neukazoval krvácející oči nebo sekyru v hlavě, mi opravdu nikdy nechybělo - spíše naopak: i dnes mi to pomáhá ke klidnému spánku.
 

Proto říkám zcela otevřeně - lidé, kteří v převracení dobra a zla naruby nevidí žádný problém, nebo to dokonce podporují, nemohou dostat náš hlas.   
 

Více hluku nebo klidu?

Když jsem si v roce 2000 nebo 2001 koupil první elektrickou sekačku na trávu, měla návod pouze v němčině. A já jsem málem nevěřil vlastním očím, když jsem četl: "Zakoupili jste výrobek, který vydává hluk vyšší než 80 dB, proto jej nemůžete používat o nedělích a svátcích a to po celý den. V ostatní dny jej můžete používat v době od 6.00 do 12.00 a od 14.00 do 22.00 hod."
 

Byl jsem překvapený, protože jsem netušil, že jsou země, kde je takto konkrétně upravena ochrana obyvatel před nadměrným hlukem. Je to však velmi logické. V době, kdy nám výrobci nabízejí stále důmyslnější stroje na ulehčení péče o dům a zahradu, nebo na zpracování dřeva či kovu a kdy je mnohem snadnější si tyto stroje koupit, je zároveň mnohem pravděpodobnější situace, že ve chvíli kdy jeden soused takový hlučný přístroj vypne, jiný se do hlučné činnosti pustí.
 

Máme pak dvě možnosti: Buď budeme žít v permanentním a stále horším hluku (lékaři už dnes mají jasno v tom, že to je příčina mnoha zdravotních komplikací a člověka takové prostředí postupně zabíjí), nebo uděláme jakousi společenskou dohodu, že alespoň někdy si navzájem všichni vyjdeme vstříc a dopřejeme si trochu blahodárného klidu, tedy že nikdo žádný hluk dělat nebudeme. 
 

Také tady mohou obecní zastupitelé udělat mnoho: Jednak lze nekompromisně dodržování klidu vyžadovat tam, kde to přímo určuje zákon a jednak se o tom lze tu a tam při vhodné příležitosti občanům zmínit a spíše formou prosby například o nedělích, svátcích a v poledne o klid požádat. 
 

Vím totiž velmi dobře, že jsou mezi námi takoví kutilové, kteří v nějakou nevhodnou chvíli něco hlučného pustí a možná si ani hned neuvědomí, že tím někoho obtěžují a že by se to dalo odložit na vhodnější čas. 
 

Obec sama přitom musí jít příkladem a nenechat obecní zaměstnance používat zahradní techniku v pravé poledne, kdy většina z nás usedá k obědu. Lze také významně snížit četnost sekání trávy (na řadě míst se seče naprosto zbytečně, když má tráva už nějakých 4-5 cm a to je také zbytečný hluk, který kvalitu života v obci zhoršuje). O tom se zmíním ještě na závěr.
 

Velmi mnoho se pro nás občany dá udělat také zpřísněním udělování výjimek z dodržování nočního klidu při pořádání různých koncertů a oslav. Zejména občané Výčap a Kojetic trpí téměř celé léto, když se hrstka lidí baví dlouho do noci či do rána a stovky jiných lidí kvůli tomu nemohou spát, protože je buď otravuje nesnesitelný hluk, nebo si před ním musí zavřít okna, což v horké a dusné noci rovněž znamená, že se nevyspíte. 
 

Chce-li se někdo bavit, ať se baví, ale ať nechá ostatní spát. To je přece základní lidská ohleduplnost. Výjimka z nočního klidu se má udělovat v takovém případě, kdy to opravdu dává nějaký smysl a kdy je předpoklad, že s tím bude většina spoluobčanů souhlasit. V opačném případě by bylo spravedlivé, aby ti, kdo schválí takřka celoprázdninovou výjimku z nočního klidu, zajistili lidem ze vsi náhradní nocleh na nějakém klidném místě. Určitě je fér, aby ti kandidáti, kteří hodlají noční hluk v našich vesnicích podporovat, to řekli svým voličům předem. 
 

Zeleň, voda a čmeláci

Nikdo neví, zda velké sucho minulých let byla právě skončená epizoda, nebo zda nás bude sužovat i v dalších letech. Je jistě rozumné počítat raději s tou horší variantou. Stát už připravil několik opatření včetně dotací na zadržování dešťové vody v krajině, která je v tomto problému zcela zásadní: čím více vody máme, tím mírnější bude horko i sucho. Několik plastových nádrží na dešťovku jistě není špatným nápadem, ale řeší problém jen okrajově. Mnohem důležitější je, jak zacházíme s půdou a krajinou vůbec.
 

Prší-li na les, malá políčka oddělená remízky, na křoviska nebo na trávník, velké množství vody zůstane na místě a jen pozvolna se vsakuje, rostlinami odpařuje a malé množství stéká do potůčků a řek. Prší-li na beton, asfalt, nebo na zem podobající se spíše měsíční krajině, mnoho šancí na zadržení vody není.
 

Zastupitelstvo obce jistě nemůže mluvit do toho, jak se rozčlení velké lány. Může ale lidem přihlášeným do programu dešťovka přispět další korunou. 
 

Při výstavbě nových budov může požadovat, aby dešťová voda ze střech nebyla odváděna do potoka, ale aby se blízko budovy vsakovala do země. Trávníky na návsi se pak nemusí motorovými kosami a křovinořezy odstraňovat a proměňovat je na zmíněnou měsíční krajinu, ale odborným sečením se může jejich výška udržovat tak, aby na vsi bylo po většinu roku nejen hezky zeleno, ale aby tráva zachytila polétavý prach a při dešti také stále vzácnější srážky.
 

V této souvislosti si vybavuji Vratěnín - obec roku 1996 u rakouských hranic, která je nejen po celý rok plná květin a okrasných dřevin, ale je také plná krásně zelených trávníků. Ty se zde sečou nikoli podle toho, zda obecní zaměstnanci mají nebo nemají do čeho píchnout či seknout, ale podle toho, zda to trávník skutečně potřebuje a zda mu to pomůže, aby co nejlépe plnil všechny své funkce:
 

Na prvním místě funkci estetickou

Když je obec krásně zelená, jistě se v ní žije všem mnohem lépe, než je-li vše ponořeno do ponurých šedivých odstínů zimy.

Funkci rekreační

Jako malí kluci jsme si na obecní trávě často hráli a vzpomínám si, že tráva nám někdy sahala i ke kolenům. Nikomu to tenkrát nevadilo. Zakopnout  při honičce a spadnout do takové trávy nebylo sice jako padnout do peřin, ale určitě to bylo mnohem příjemnější než spadnou dnes na v podstatě holý mlat.

Trávník má mnoho funkcí ekologických 

Významně brání erozi půdy.

Zajišťuje normální koloběh vody mezi půdou a ovzduším.

Zvyšuje vzdušnou vlhkost a tím ochlazuje místní mikroklima.

Trávník uvolňuje do ovzduší kyslík a naopak pohlcuje CO2 a také většinu exhalací.

Významně snižuje prašnost i hlučnost prostředí.

Trávník je útočištěm mnoha druhů hmyzu a když se v něm vyskytují i jiné, zejména kvetoucí rostliny, pak je i významným zdrojem potravy například pro čmeláky nebo samotářské včely. 
 

To je jistě dostatek důvodů pro to, aby se trávníky v obci udržovaly a nikoli odstraňovaly. V mnoha obcích se dnes ale s trávníkem zachází tak, jako by to byl náš hlavní nepřítel: sotva se trochu zazelená, už se musí vytáhnout motorová kosa a všechno zelené hned zlikvidovat! 
 

Každý, kdo se o přírodu a její zákonitosti alespoň trochu zajímá, ví, že tam, kde se zelené plochy upravují strojově, má být vždy alespoň kousek divokého a člověkem neudržovaného území tvořeného třeba i křovisky a náletovými dřeviny. Takové místo je totiž jedinečným útočištěm pro celou řadu živočichů včetně vzácných a vymírajících druhů hmyzu, zejména motýlů a čmeláků, potřebují ho i ještěrky, ježci, ptáci atd. Kde dnes takové oázy života najdeme?
 

Kde mizí rostliny, hmyz a zvířata, tam brzy nemůže žít ani člověk. 
 

Závěrem

Milí spoluobčané, uvažujete-li o některých kandidátech, že byste před jejich jménem na hlasovacím lístku udělali křížek, zkuste jim poslat odkaz na tento článek a zeptejte se jich, jak by oni v předložených otázkách hlasovali, kdyby byli do zastupitelstva zvoleni. Najdete-li někoho, kdo stejně jako Vy odmítá stavět morálku na hlavu, kdo si přeje více klidného a zdravějšího prostředí, pak jděte k těmto volbám a takovým lidem dejte svůj hlas. Možná to nejsou světci, hrdinové ani tvůrci dějin, ale pravděpodobně se jedná o slušné a rozumné lidi, kteří by mohli přispět k tomu, aby se nám všem žilo o něco lépe.
 

Kéž by nás Pán Bůh při zdravém rozumu zachovati ráčil.
 

P. Vlastimil Vojtěch Protivínský