Mše svatá celebrovaná kardinálem Walterem Brandmüllerem v římském kostele St. Trinità dei Pellegrini podle misálu z roku 1962 zahájila celosvětovou pouť Summorum Pontificum. Na letošní rok připadá páté výročí motu proprio, které nese tento název a kterým Benedikt XVI. usnadnil přístup k původní římské liturgii.

Pouť má být projevem díků za všechno, co se za posledních pět let odehrálo. Podle organizátora pouti, P. Clauda Bartha přinesl návrat staré liturgie Církvi mnoho nových povolání. Zřejmé je to zejména ve Spojených státech a ve Francii, kde řehole a kněžské instituty slouží podle původní formy římského ritu a mají v poslední době doslova přemíru povolání, zatímco moderní, reformované semináře a kláštery často zejí prázdnotou

Lucas Wiegelmann, redaktor listu Die Welt, požádal o rozhovor filosofa Roberta Spaemanna.

BYL JSTE V ŘÍMĚ NA OSLAVÁCH PADESÁTÉHO VÝROČÍ KONCILU. BYL TO PRO VÁS OSOBNĚ DŮVOD KE SLAVENÍ?

Ani ne. Je třeba otevřeně říci, že koncilem začala epocha úpadku. Není třeba oslavně jásat, třeba již kvůli skutečnosti, že ještě během koncilu tisíce kněží opustilo svou službu.

JAK ZA TO KONCIL MŮŽE?

Byl součástí hnutí, které zachvátilo celý západní svět – kulturní revoluce. Papež Jan XXIII. tehdy řekl, že koncil je aggiornamento Církve. Mnozí to překládali jako „přizpůsobení“ – přizpůsobení se světu. Avšak to bylo nedorozumění. Aggiornamento znamená zpřítomnění nesouladu Církve a světa, který vždy existoval a který musí existovat. Tedy pravý opak přizpůsobení.