Navečer tohoto dne přišel Pán, provázen deseti apoštoly, z Bethanie do Jerusalema, S jakým srdcem vstupoval asi do jeho hradeb? Věděl, že svoboden už z něho nevyjde; po málo hodinách jej opustí s křížem na ramenou… Petr a Jan již připravili vše, čeho bylo třeba k večeři beránka. Poslední večeře… Zelenočtvrteční mše svatá… Kněz sice stoupá k oltáři v paramentech bílých, v barvě jasu a světla, pěje andělský zpěv, ale jaký smutek, jaká truchlivost vane ze všech modliteb!
Sv. Jan praví v evangeliu: »Když byl Ježíš miloval své, projevil jim nakonec svou lásku mírou nejvyšší…« Sv. Pavel však v epištole podotýká: »Té noci, kdy byl zrazen…« Noc zrazení, noc největšího nevděku vyvolil Pán, aby nám dal největší dar, aby nám odevzdal sám sebe v nejsvětější Svátosti… Varhany i zvony umlkají (jejich »srdce odlétají do Říma«, jak někde náš lid říká), velebná Svátost se odnáší s hlavního oltáře do vedlejší kaple
Velký pátek - den, kdy Pán umírá v hrozných mukách na kříži. Spasitel trpí, aby zadostiučinil Boží spravedlnosti, aby odčinil prvotní hřích a všechny hříchy naše. Protože ruka Evy sáhla na zakázaný strom, musely být ruce Spasitelovy přibity na strom kříže. A kolika hříchů se ruce lidí od té doby dopustily!
Třetího dne Pán Ježíš ukřižovaný vstal z mrtvých. Jak se to mohlo stát? Ve Vtělení se druhá Božská Osoba Svaté Trojice, při plném držení úplné Boží přirozenosti, sjednotila se Sebou úplnou lidskou přirozenost, a vytvořila dvě přirozenosti v jedné Božské Osobě. Kdo má tuto víru, pro toho není těžké pochopit, jak se Vzkříšení událo. Na Kříži Božská Osoba skutečně zemřela, nikoliv ve Své nesmrtelné Boží Přirozenosti, ale ve své lidské přirozenosti, která mohla zemřít, jako jakýkoliv jiný smrtelný člověk skrze oddělení své lidské duše od svého lidského těla. Avšak, zatímco tyto dvě [přirozenosti] mohly být v Ježíši Kristu odděleny jedna od druhé, žádná nebyla oddělena od Božské Osoby, což je důvod, proč katolíci ve svém Vyznání víry recitují, že On (tělo a duše) „trpěl a umřel“, a že On (tělo) „pohřben jest“ a že On (duše) „sestoupil do pekel (nikoliv pekla zatracených, ale do limbu dobrých duší, mrtvých a čekajících na Kristovu vykupitelskou smrt, aby jim otevřela brány nebeské, uzavřené Adamem a Evou). Protože jak lidské tělo, tak lidská duše Krista zůstaly obojí sjednoceny s Božskou Osobou, nebylo to asi snadné pro tuto Osobu umřít strašlivou smrtí na Kříži, ale bylo to snadné pro Jeho lidskou duši znovu se sjednotit s Jeho lidským tělem v hrobce tak, aby se Jeho lidská přirozenost vrátila zpět do života. A žádný kámen na zemi nemohl být dost těžký, aby Jej zastavil od toho, aby okamžitě letěl ke Své Matce, aby ji