V neděli 8. června slavíme Hod Boží Svatodušní - Slavnost seslání Ducha Svatého. O Duchu Svatém snad každý věřící ví, že je třetí božskou osobou. Ale není to trochu málo? O Duchu Sv. toho opravdu mnozí z nás moc nevědí, ale na Ducha Sv. se dnes kdekdo odvolává. Někoho něco napadne, třeba i nějaký blud, a on si hned myslí, že to má od Ducha Sv. Začne to šířit a plést druhým lidem hlavy.

 

Je tedy na místě být opatrný a držet se toho, co Církev vždy učila a praktikovala. Pak máme jistotu, že nemůžeme zbloudit. Nemysleme si, že Duch Svatý Církvi po mnoho staletí něco tajil a pak to najednou z ničeho nic vyjevil nějakému samozvanému reformátorovi. Takové představy zavánějí pýchou a domýšlivostí.

Kdo žije ctnostmi a nechá se vést Duchem Sv. prostřednictvím jeho darů, zakouší ve svém životě také ovoce. Jeho život se stává plodným, prozářeným, klidným. Ve vnějším životě takový člověk asi bude mít také těžkosti, bude zakoušet nepřátelství, nenávist a pronásledování, ale bude mít Boží pokoj ve svém srdci. Bude již zakoušet prvotiny věčné slávy. Jsou to plody Ducha Sv.

 

Tradice Církve jich vypočítává dvanáct: láska, radost, pokoj, trpělivost, shovívavost, vlídnost, dobrota, mírnost, věrnost, tichost, zdrženlivost, čistota. Když se do tohoto výčtu zaposloucháme, cítíme, že jsou to skutečnosti, které činí život skutečně lidským, snesitelným, které jej zbavují vší ostrosti, tvrdosti a hrubosti. Je to ovoce, které přináší Duch Sv. v duši toho, kdo s ním žije ve spojení, kdo Jemu umožňuje, aby v jeho duši působil.

 

Duch svatý, jenž sestupuje na Církev, je Duchem jak Ježíše Krista tak Boha Otce; jinými slovy: je to Duch jejich vzájemné lásky až do úplného přebývání jednoho v druhém, a zároveň plodem této lásky je třetí osoba v Bohu. Jako vzdálené přirovnání máme k tomu ve stvoření zejména toto: Že vzájemná láska mezi mužem a ženou překračující sebe sama je plodná v dítěti; každé dítě je ztělesněným důkazem dovršené lásky: ono je tím “jedním tělem” svých rodičů.

Vichřice a oheň, jimiž Duch o Letnicích naplňuje Církev jako celek a jednoho každého zvlášť jedním ohnivým jazykem, je pro ni Bohem Otcem a Synem jí daný důkaz jejich plodnosti: V Duchu božské plodnosti bude moci být i ona nadále plodná, což se ihned prokazuje v zázraku, že všechny národy dobře slyší svou vlastní řeč. Je to úplný protiklad domýšlivosti při stavbě babylónské věže: domýšlivosti být z lidské duchovní síly jediným mezinárodním vychloubačným celkem proti celku Božímu (“Hle, všichni mají jeden jazyk. A to je jen začátek jejich počínání!” Gen 11,6). Nyní však se stává jedna řeč Církve, jíž se “hlásají velké Boží skutky”, díky Boží moci srozumitelnou pro všechny národy. Všem musí a může dojít, že tato jedna řeč nenáleží do řady všech ostatních, ale ona jediná je převyšuje, tak jako Boží slovo a pravda převyšují všechny náboženské výplody člověka.

Druhé nedělní čtení nám to pak objasňuje: Množství darů, sil, služeb, které rozdílí trojjediný Bůh, vycházejí z jeho jednoty a k jeho jednotě směřují. Nejedná se zde o početné lidské kultury, jež se pokoušejí přivést postupující dějiny světa dohromady k jedné umělé jednotě – marně, pokud si mají uchovat svá specifika - naopak je to jednota zbudovaná Bohem Otcem v Synu a Duchu svatém, která jako předem daná rozvíjí svou vnitřní plnost, přičemž všechno jednotlivě vytvořené stojí ve službě plnosti této jednoty. K tomu nám slouží obraz jediného těla, které má mnoho údů jen na základě své vnitřní životnosti. Tělo, o němž je řeč, je současně duchovní, Duchem utvořené, i hmotné, tělo náležející Synu, který se stal člověkem. Obojí neoddělitelně: “My všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo”: duchovní vnitřní život a vnější struktura jsou v Církvi neoddělitelné. 

Třetí biblické čtení - evangelium - ukazuje původ této jednoty: Boží Syn se stal člověkem ne ze své vlastní libovůle, ale byl Duchem svatým vnesen do lůna Panny a je od počátku také pravým člověkem z Marie a nositelem Ducha ve všem svém konání až ke kříži. Tam, kde poslušně dokonává celé své poslání, vydechuje ve smrti svého Ducha, nad nímž dostává jakožto Otcem vzkříšený božskou dispoziční moc. Vdechuje Církvi Ducha své jednoty s Otcem.

Foto: kostel v Leštinách, hlavní oltář s obrazem Seslání Ducha Svatého