Svátek Panny Marie Sedmibolestné 15. září
V úterý 15. 9. je svátek Panny Marie Sedmibolestné. V den po svátku Povýšení svatého Kříže vzpomíná svatá Církev na bolesti Panny Marie, které trpěla ve spojení se svým Synem Ježíšem Kristem. V 15. století se začíná šířit úcta k jejím sedmi bolestem, a proto Marii nazýváme též Sedmibolestná:
První bolest zakusila Panna Maria, když jí stařičký Simeon předpovídá, že její vlastní duší pronikne meč, aby vyšla najevo smýšlení mnoha srdcí.
Druhou bolest prožila, když utíká se svatým Josefem a s Ježíškem do Egypta, aby unikli Herodovu vraždění betlémských neviňátek.
Potřetí se zaryl do jejího srdce meč bolesti, když se svatým Josefem hledá dvanáctiletého Ježíše, který se ztratil na pouti v Jeruzalémě.
Čtvrtou bolest zakusila, když se setkává se svým Synem na křížové cestě.
Pátou bolest prožila na Kalvárii, když stála se svatým apoštolem Janem u Ježíšova kříže.
Pošesté se do jejího srdce zaryl meč bolesti, když jí položili mrtvé tělo jejího Syna na klín.
A sedmou bolest zakusila, když ukládali Ježíše do skalního hrobu.
První svátek Panny Marie Sedmibolestné byl ustanoven na odčinění svatokrádeží, kterých od r. 1419, ve spojení s husitskými válkami, velmi přibývalo a slavil se v pátek po 5. postní neděli. V řádu servitů byl držen od r. 1627 třetí neděli v září a se slavením votivní mše sv. od r. 1668. Na stejné datum potvrdil slavení památky papež Inocenc XII.
Ustanovení závazné památky pro celou církev zavedl až papež Benedikt XIII. v r. 1727 a s jeho souhlasem byla P. M. Sedmibolestná prohlášena za patronku Slovenska. Jako hlavní patronku ji pak potvrdil r. 1966 s oficiálním vyhlášením papež Pavel VI. Od roku 1913 bylo pro slavení závazné památky stanoveno datum 15. září.
V jednom starším českém překladu té nádherné sekvence „Stabat Mater“ čteme: „Stála Matka bolestivá, u kříže jak slza živá, když na něm Syn milý pněl.“ Ježíš Kristus, Syn Panny Marie, dokonává na kříži jako ztělesněná Láska. Veliké dílo jeho nebeského Otce je skončeno. Všechno je zúčtováno zde, na Kalvárii, na dřevě Kristova kříže. V té posvátné chvíli smrti truchlí i potemnělá příroda. Jako by se styděla za člověka, který přibil svého Spasitele na kříž, aby mu nepřekážel. Jediná plná láska, která trpí spolu s Ježíšem, je zde na Kalvárii jeho matka... Sedmibolestná. Stojí zde u Ježíšova kříže jako slza živá.
Slzy jsou tekoucí bolest. A zde, na Kalvárii, bolest Ježíšova a bolest jeho matky splývají. Ježíšova bolest teče krví, Mariina bolest teče slzami. Oba se ztotožnili v lásce, oba pláčí jedním velkým bolem. Ten bol je naše vykoupení. Umírající Ježíš byl i v okamžiku smrti s námi se všemi. Když říká Janovi „Hle, Matka tvá“, říká to nám všem. Odkázal nám všem svou Matku Marii, aby se stala i naší Matkou. Je to Kristův živý odkaz a dar lásky. A právě zde, pod křížem svého Syna, je nám Sedmibolestná Matka nejbližší.
Maria stojí pod křížem jako slza živá, jako čestná stráž, dokud její božský Syn nevydechl naposledy. Země se zatřásla pod tíhou tak veliké lásky. Slunce se zatmělo nad touto rozevřenou náručí lásky, a Sedmibolestná stojí jako slza živá. To je nejsilnější kontemplace lásky. Kolem ní tolik rouhání, posměchu, sténání zbožných jeruzalémských žen. A na kříži je všechno dokonáno. Kristus dokončil zápas za každou nesmrtelnou duši. Od této chvíle bude Matka Sedmibolestná pomocnicí pro každou duši. Od této chvíle bude Maria chránit svou mocnou přímluvou všechny duše – zvláště ty, které toho nejvíce potřebují.
Prosme tedy Sedmibolestnou Pannu, aby se za nás vždycky přimlouvala u svého Syna. Tak jak to kdysi učinil jeden mladý umělec. Bylo mu teprve 23 let, když začal tesat Pietu – Bolestnou Matku s mrtvým tělem Syna na klíně. Ten mladý muž se jmenoval Michelangelo Buonarotti. Sám trpěl velkými bolestmi hlavy i srdce. Málo jedl a málo spal, ale pracoval bez oddechu. Vytvořil nejkrásnější sochu na světě. Panenská Matka má hlavu skloněnou a její tvář vyjadřuje takovou bolest, jakou by nevyjádřil nejzoufalejší výkřik. Toto nádherné sousoší bylo umístěno do baziliky sv. Petra ve Vatikáně. Jednou se nechal k smrti zemdlený sochař zamknout v této bazilice a v horečce vyryl na stuhu přes prsa Sedmibolestné Matky Boží svůj první a poslední podpis: Vytesal Michelangelo Buonarotti, Florenťan. A pak odložil nástroj, poklekl před Pietou a vroucně prosil, aby se za něj přimlouvala, až jeho osamocená duše se objeví před trůnem Nejvyššího.
Hleďme vždy s úctou a obdivem na Sedmibolestnou Pannu Marii, která vydržela tolik bolesti. Prosme ji vždy o ochranu a o mocnou přímluvu. A zakončíme slovy nádherné mariánské písně, kterou dnes zpívá celý slovenský národ ke cti své patronky, a kterou můžeme vztáhnout i na náš český národ: „Ty si Mať dobrotivá, Patrónka ľútostivá, oroduj vždy za náš národ u svojho Syna!“ Amen.
Texty ke Mši sv. najdete zde.
Na obrázku kaple Panny Marie Sedmibolestné v Třebíčském kostele Proměnění Páně