Zajímavé kázání jezuity P. Kennetha Bakera SJ o tom, zda si svoji víru až
příliš nezlehčujeme.

Katolicismus bez kalorií


Již po delší dobu na nás ze všech stran útočí odlehčené výrobky, tzv. light.
Začalo to nealkoholickým light pivem, poté se v obchodech začaly objevovat
další light produkty - uzeniny, cigarety, jogurty atd. Hlavní myšlenkou
výrobců zmíněného zboží je snížit na minimum složky, které mohou být pro
některé osoby škodlivé, pokud jsou spotřebovávány v běžném množství.

Více než třicet let můžeme u některých biskupů, kněží, řeholnic a
katolických učitelů sledovat tendence vytvářet odlehčenou verzi katolické
víry. Prý takto bude přijatelnější pro moderního člověka. Stejnou tendenci
lze vypozorovat i v katolických knihách, tisku, kázáních a na hodinách
náboženství - předškolní výchovou počínaje a semináři konče.

Tento jev můžeme také nazvat i jinak - rozřeďováním katolicismu. Výsledku se
přitom dosahuje dvěma způsoby. První metodou je naprosté opomíjení pravd,
které nejsou "v módě" nebo jsou pro současného člověka "příliš těžké" na
pochopení, jako jsou např. nauka o dědičném hříchu, o smrtelném hříchu, jenž
zasluhuje pekelný trest, o pekle jako takovém, o očistci, o existenci ďábla,
o sedmi hlavních hříších, o realitě pokušení od Zlého, o nutnosti a významu
pokání a půstu, o tom, že každý člověk ihned po smrti stane před tváří
Kristovou, který bude soudit zlé a dobré skutky, o posledním soudu na konci
světa. Někteří toto svévolné vybírání si pravd víry oprávněně nazývají
"katolicismem ze samoobsluhy".

Další metodou pokřivování plnosti katolické víry je nepřiměřené zdůrazňování
příjemných a radostných aspektů katolicismu, jako jsou např. prvenství
lásky, Boží dobrota, milosrdenství a touha odpouštět, spolu s
předpokládanou, či dokonce přímo deklarovanou jistotou, že všichni půjdou do
nebe. Ve slovníku zastánců uvedené metody nenajdeme slovo "nadpřirozený".
Většina této odlehčené light nauky je prakticky čistým humanismem, se kterým
se můžeme setkat, a to dokonce ještě bezprostředněji, u některých
protestantských sekt.

Pro tyto tendence jsem si zavedl pojem "katolicismus bez kalorií". Jeho
hlavním rysem je zdůrazňování příjemných aspektů katolické víry a
zamlžování, nebo přímo opomíjení byť jen zmínky o "nemilých" pravdách naší
víry, tedy o hříchu, Božím hněvu, Božím soudu a zavržení, které je trestem
za hříchy. Nedávno jsem si například provedl rozbor několika kázání, jež
byla vyhlášena v souvislosti s Milostivým létem 2000. Nebylo v nich sice nic
heretického, ale všechna se systematicky vyhýbala "tvrdým pravdám" katolické
víry a zdůrazňovala lásku a Boží milosrdenství takovým způsobem, jako by
vůbec neexistovala Boží spravedlnost.

Uvedu ještě několik příkladů. V moderní liturgii se klade velký důraz na
shromáždění a na mši chápanou jako hostina, jako by neplatila dogmatická
pravda, že mše je v první řadě obětí a teprve pak následuje přijímání.
Význam sacrum je prakticky zcela opomíjen, což se projevuje i v nedostatečné
úctě k reálné přítomnosti našeho Pána Ježíše Krista v Nejsvětější Svátosti.
Nutnost adorace Boha jako našeho všemohoucího Stvořitele a Pána někteří
nahradili "kamarádským" přístupem.

Jen zřídka můžeme slyšet o nesmrtelnosti lidské duše, nebo eschatologii - o
tom, že naše budoucnost, peklo nebo nebe, záleží na tom, zda zemřeme ve
stavu posvěcující milosti. Na druhou stranu neustále slyšíme o právech
katolických věřících, ale málokdy o jejich povinnostech.

To, z čeho podezřívám mnoho katolíků, je právě "katolicismus bez kalorií", v
němž jsou některé základní pravdy víry, které nám prostřednictvím apoštolů
odkázal sám Kristus, skrývány - neřku-li zcela zapomenuty. Tento postup,
pokud nedojde k nápravě, nakonec povede k tomu, že se část katolické církve
stane prostě jen další protestantskou sektou, přestože se bude i nadále
umíněně honosit názvem "katolická".

Hlavní příčinou rozřeďování katolicismu je invaze světského humanistického
myšlení do Církve. Přímo řečeno - je to modernismus odsouzený papežem sv.
Piem X. Znamená to, že pozitivismus, subjektivismus a relativismus pronikly
do Církve a zamlžily nicejsko-cařihradské vyznání víry. Úkolem katolických
kněží je reagovat na toto nebezpečí hlásáním "plnotučného" katolicismu, to
znamená celé katolické pravdy, a ne pouze "nekalorické" verze.


 Převzato z Homiletic & Pastoral Review, březen 2001