Slavnost Ježíše Krista Krále zavedl papež Pius XI. pro celou církev vydáním okružního listu "Quas Primas" 11. 12. 1925. V něm na závěr milostivého roku osvětlil Kristovu královskou vládu. Zdůraznil také, že "Svátky mají na věřící větší účinek než dokumenty učitelského úřadu církve. Protože svátky seznamují s pravdami víry všechny věřící a ne jen některé. Neoslovují je pouze jednou, ale každý rok."

Evangelia této slavnosti nám během tříletého cyklu otevírají tři pohledy na Krista Krále. V cyklu A (r.2011) nám Matouš představuje Syna člověka přicházejícího ve své slávě k poslednímu soudu. V dalším (B) apoštol Jan představuje Pána Ježíše s trnovou korunou, odpovídajícího na otázku zda je král. Ve třetím pohledu (cyklus C) Lukáš zdůrazňuje nápis nad jeho hlavou: "To je židovský král." Současně poukazuje na to, že je králem lásky a milosrdenství.

JEHO KRÁLOVSTVÍ JE KRÁLOVSTVÍM LÁSKY

Jeho vláda byla vícekrát předpovězena: "Bude vládnout od moře k moři, od Řeky (Eufratu) až do končin země. Všichni králové se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit." (Ž 72,8.11). Micheáš asi 700 let před jeho narozením předpověděl: "A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných."

Od věčnosti je pouze Trojjediný Bůh. "Bůh - Syn se stal člověkem, aby nás svou smrtí na kříži vykoupil a na věky spasil." To je jedna ze šesti základních pravd našeho náboženství. Ježíšovo utrpení, smrt a vzkříšení byly předpovězeny. Již při Zvěstování Panně Marii anděl řekl: "Bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce." (Lk 1,32-33)

Dnes, kdy slavíme svátek tohoto krále a připomínáme si jeho velikost a královskou důstojnost, podívejme se, je-li nám vzdálený a jak se liší od známých panovníků.

Byl chudý, protože se narodil ve chlévě, v cizích jeslích, později plul po jezeře v cizí loďce a do Jeruzaléma jako král přijížděl na cizím oslátku. Učitel Zákona, který myslel, že půjde za ním, dostal odpověď: "Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu položil." Nakonec byl pohřben v cizím hrobě.

Byl mocný, vždyť již jako maličké dítě vyděsil krále Heroda, coby chlapec uvedl v úžas učitele, v dospělosti se ho báli vůdcové národa. Poslouchali ho živly, prchali před ním zlí duchové. Podivuhodně zvítězil nad nepřáteli i nad smrtí.

Skutečně milovaný nespočetným množství lidí, které získal a získává svou láskou. Nepoužil žádné zbraně jako dobyvatelé zemí, přesto mu patří srdce lidí všech národů. Stal se pokrmem, aby v nich mohl kralovat. V jeho síle, společně s ním, jeho věrní berou na sebe odříkání a oběti za druhé. Toho všeho dosáhl skrze potupnou smrt, s trnovou korunou na kříži, aby nás zachránil. - Tak začal svou vládu, která nám v plnosti zazáří ve věčnosti.

Pilát řekl Ježíšovi: "Ty jsi židovský král? ... Čeho ses dopustil?" Ježíš na to řekl: "Moje království není z tohoto světa. ".. . Pilát se ho zeptal: "Ty jsi tedy přece král?" Ježíš odpověděl: "Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas." (úryvky z Jan 18, 33b-37 v cyklu B).