Svátek Zjevení Panny Marie v Lurdech, který slavíme 11. února, je příležitostí k zamyšlení nad tajemstvím bolesti a také k tomu, aby se všechna naše společenství stávaly vnímavější k nemocným bratřím a sestrám. Skutečná míra lidství se podstatně určuje ve vztahu k utrpení a k trpícímu. A to platí jak pro jednotlivce, tak pro společnost. Taková společnost, která nedokáže přijmout trpící a neumí jejich utrpení sdílet a vnitřně nést svým soucitem, je společností krutou a nelidskou. 
 

Z Ježíšova probodnutého srdce vytryskl Boží život. Jen On je schopen osvobodit svět od zla a nechat růst svému Království spravedlnosti, pokoje a lásky, po němž všichni toužíme. Učme se "vidět" a "potkávat" Pána Ježíše v Oltářní svátosti, kde je pro nás přítomný reálným způsobem. Naučme se poznávat ho a sloužit mu i v chudých, v nemocných, v trpících a těžkostmi zkoušených bližních, kteří potřebují naši pomoc.
 

Když uvažujeme o Ježíšových ranách, náš pohled se obrací k Nejsvětějšímu Srdci, v němž se Boží láska projevuje v nejvyšším stupni. Nejsvětější Srdce je Kristus ukřižovaný s bokem otevřeným kopím, z něhož vytryskla krev a voda (srov. Jan 19, 34), a Církvi se otevřela studnice života; a všichni jsou pozváni, aby přicházeli a s radostí čerpali milost a spásu. Kéž zvláště vy, drazí nemocní, pociťujete blízkost tohoto Srdce naplněného láskou, čerpáte s vírou a radostí z tohoto zdroje a modlíte se: "Vodo z boku Kristova, obmyj mě. Utrpení Kristovo, posilni mě. Dobrý Ježíši, vyslyš mě. Ve svých ranách ukryj mě". (Benedikt XVI.)
 

V tento den se věřící vždy soustředili s úctou a vděčností na dobrotivou a milosrdnou Matku, Neposkvrněnou Pannu, která svým zjevením přesvědčivě projevila svoji vpravdě mateřskou a nedostižnou péči o celé churavějící lidstvo. Její lurdské poselství je více než stručné a přece nadmíru výmluvné.
 

Panna Maria nám především nám dala najevo, jak je jí milé, že jí Církev, jejímž je obrazem, přiznala oficiálně slavný titul bez poskvrny počaté: „Jsem Neposkvrněné Početí!" Tomu také odpovídají původní liturgické texty (v nové nezávazné připomínce z nich nezůstalo vůbec nic):
 

Viděl jsem město svaté, Jeruzalém nový, jak sestupuje z nebe od Boha, je připraven jako nevěsta pro svého ženicha. Mé srdce překypuje blaženými slovy, věnuji své dílo Králi (Introitus).
 

Květy se objevily v naší zemi, je slyšet hlas hrdličky. Povstaň, přítelkyně má, krásko má, a vyjdi; holubičko má. Ukaž mi svou tvář, ať zní hlas tvůj sluchu mému! Hlas tvůj ať je stále sladký a tvář tvá spanilá (Graduale).
 

Ty jsi slávou Jeruzaléma, ty jsi radostí Izraele, ty jsi ctí našeho lidu. Všechna jsi krásná, Maria, šťastná, veškeré chvály nejhodnější, neboť jsi panenskou nohou zdrtila hlavu hada (Tractus).
 

Zdrávas, milostiplná, Pán s Tebou; požehnaná jsi mezi ženami (Offertorium).
 

Původní liturgie tohoto svátku tedy nádherným způsobem oslavuje tu, která jako čistá a Neposkvrněná Panna přichází drtit hlavu Nepřítele, jež mezi jejími dětmi šíří mor hanebného, ponižujícího a zotročujícího hříchu nečistoty. Přichází proto osobně, aby lidstvu nabídla jediné opravdu účinné léky proti této smrtelné epidemii.
 

Královna nebe a země se s nesmírnou úctou obrací na chudou, nevzdělanou dívku a jejím prostřednictvím i nám v této době říká: "Modli se za hříšníky! Máš růženec? Použij ho. Opakuj hlasitě: Pokání, pokání, pokání!"
 

Co tedy může Bernadeta dělat pro záchranu světa a vyhnání nečistého ducha? Má se modlit především tak, jak se to Neposkvrněné nejvíce líbí, a jako pokání použít to, co se naší zhýčkané přirozenosti vůbec nelíbí. To je poselství pro všechny ctitele Neposkvrněné.
 

Modleme se i my slovy vstupní modlitby tohoto svátku (Oratio): Bože, ty jsi neposkvrněným Početím Panny připravil svému Synu důstojný příbytek. Oslavujeme zjevení této Panny a pokorně od tebe žádáme, abychom dosáhli spásy duše a těla.
 

V naší farnosti tento svátek oslavíme ve středu 11. února ve farním kostele. V 16 hod. začne modlitba posv. růžence a v 16.30 hod. tradiční Mše svatá. Od 16-ti hodin bude zároveň příležitost ke svaté zpovědi.