Blíží se výročí příchodu našich věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Díky jejich činnosti jsme se mohli zařadit mezi skutečně civilizované národy. Jejich přínos pro kulturu, vzdělanost, právo, jazyk atd. může každý rozebírat podle svého oboru; sám se chci na následujících řádcích zaměřit na přínos Cyrila a Metoděje pro liturgii a upozornit na některá častá nedorozumění, ke kterým v této souvislosti dochází.

V mnoha kostelích se bude ve vstupní modlitbě zpívat na český nápěv, že nám Cyril a Metoděj hlásali evangelium “slovanským jaazykem”. Tuto skutečnost si mnozí berou jako záminku proti latinské liturgii. Je sice pravda, že se zde mluví o „hlásání evangelia“, ale je také známo, že soluňští bratři zavedli slavení liturgie ve staroslověnštině. Přesto je ale třeba upozornit, že se nejednalo o jazyk užívaný na našem území v běžném životě, i když mu místní obyvatelé rozuměli. Cyril sice mohl přeložit liturgické texty do běžného jazyka našich předků, ale neučinil tak. Proto není přesné, když se někdo při obhajobě současné liturgické praxe odvolává na naše věrozvěsty. Navíc můžeme na základě historických výzkumů konstatovat, že sv. Cyril a Metoděj s největší pravděpodobností užívali také liturgii latinskou a řeckou, tedy negativní postoj k latině rozhodně neodpovídá cyrilometodějské myšlence.

Je otázkou, zda se jednalo pouze o liturgický jazyk, nebo také o nějaký samostatný slovanský ritus. Pravděpodobně ano. Tato otázka ale není podstatná. Jak v oblasti liturgického jazyka, tak i v oblasti ritu ukazují solunští bratři na potřebu přiměřené plurality, oné „jednoty v mnohosti“.

Liturgická pluralita je charakteristická pro činnost sv. Cyrila a Metoděje. Tuto myšlenku můžeme při připomínce cyrilometodějského výročí znovu objevit a přijmout ji za svou. V tomto mohou být naši věrozvěstové příkladem také pro nás ve dvacátém prvním století. Nechtěli konkurovat latině, ale chtěli podpořit jiný (další) liturgický jazyk; chtěli posílit to, co by tváří v tvář většinovému proudu mohlo obstát jen stěží. Jistěže nikdo nebude na našem území zavádět ve snaze o liturgickou pluralitu např. chaldejský ritus, který zde nikdy nebyl a který sem nepatří. Zato zde máme jiné stále aktuální rity, které jsou co do množství celebrovaných mší v menšině. Právě ty je třeba v duchu cyrilometodějské myšlenky podporovat, zvláště pokud se jedná o rity, které používali také oni sami:

Nelze vyloučit, že sv. Cyril a Metoděj sloužili mši sv. (také) v římském ritu (většinou asi staroslověnsky), v tom ritu, který se dnes pro rozlišení nazývá „tradiční“, nebo „tridentský“ (zde vidíme nesprávnost označení ritu jako „tridentský“, protože tento ritus existoval s malými úpravami již dávno před Tridentinem). Proto není správné, když se stoupenci nového ritu a odpůrci tradičního ritu dovolávají autority Cyrila a Metoděje. Ti sloužili s největší pravděpodobností mj (!) v tradičním římském ritu (staroslověnsky i latinsky), zatímco o novém ritu, který ve většině kostelů používáme dnes a který vznikl až ve dvacátém století, neměli ani tušení. Jedna věc je totiž otázka jazyka a druhá věc je otázka ritu. Nakonec – i v tradičním ritu se dodnes používá vedle latiny také staroslověnština aj. A tak celebrace v tradičním ritu (ať už latinsky nebo staroslověnsky) odpovídá činnosti našich věrozvěstů mnohem více, než celebrace v novém ritu a česky.

Josef Peňáz

_____________________________

R. D. Josef Peňáz absolvoval CMTF Univerzity Palackého v Olomouci. Kněžskou formaci prožil nejen v olomouckém kněžském semináři, ale také v kněžském semináři FSSP v Opfenbachu - Wigratzbadu. Ovládá celkem šest liturgických ritů katolické církve včetně jejich kalendářů. Je autorem diplomové práce na téma "Eucharistie v magisteriu Pia XII."

Pastorační jáhenskou praxi vykonával v Římskokatolické farnosti - arciděkanství Liberec. Jáhenské svěcení přijal z rukou litoměřického biskupa Mons. Jana Baxanta v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích 14. července 2012.

Litoměřický biskup Jan Baxant jej vysvětil na kněze v sobotu 8. prosince 2012 v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích spolu s Ing. Pavlem Morávkou.

Jeho prvním kněžským působištěm se stala Římskokatolická farnost - arciděkanství Liberec.

Obr. 1: Novokněz R. D. Mgr. Josef Peňáz

Obr. 2: Sousoší sv. Cyrila a Metoděje v Horním Újezdě