Na první pohled tyto události, které nyní hýbou světem, spolu nesouvisejí. Jenže toto je pouhé zdání. Skrytá souvislost je tady ve skutečnosti snadno odvoditelná.
 

Vyplývá z toho, že mluvíme-li o evropské civilizaci, tak nutno nejprve konkretizovat, o jakou se jedná: o tu křesťanskou, nebo o tu neomarxistickou genderistickou, mající své kořeny ve francouzském osvícenství, angloamerickém liberalismu, německé klasické filozofii a v komunistické ideologii? Ideoví nositelé té druhé nenávidí tu první a usilují o její likvidaci.
 

Blízkovýchodní civilizace založená na islámu nic takového nezná. V islámu se nikdy nevyskytla nějaká alternativa evropského osvícenství nebo marxismu. Muslimský svět byl vždycky co do náboženského základu jednolitý. Na tom nic nemění, že jednotlivé náboženské směry islámu stály a stojí dodnes nenávistně proti sobě. Žádný z nich si ale nedovolí zpochybnit věroučné principy proroka luny, natož potom postavit se proti mohamedánskému náboženství jako celku. To je důvod, proč muslimové nedokážou pochopit, že v Evropě neexistuje pouze křesťanská civilizace, nýbrž i její protipól, osvícensko-marxistická (ne)civilizace (byť se vylíhla v lůně křesťanství), jež vyústila v posledních letech do ideologie LGBT. Pro ně je toto všechno „křesťanská civilizace“ a „křesťanství“. Markantní doklad tohoto neporozumění podal už Saddám Husajn, když po ohlášení amerického bombardování Iráku křičel v televizi: „To jsou křižáci!“ Řekl totální nesmysl, protože středověcí křižáci byli autentickými nositeli právě té první, křesťanské civilizace, kdežto americká vláda reprezentovala tu druhou, která legalizuje potraty a antikoncepci, zavádí do škol sexuální výchovu, šíří pornografii, propaguje sodomii atd. Muslimové i toto identifikují se soudobým křesťanstvím a je těžké je přesvědčit, že toto není křesťanství, ale naopak antichristianismus, jenž má na svědomí miliony životů křesťanských mučedníků.
 

Jenže muslimští imámové nejsou idioti. Pokud nechtějí rozumět, že evropské civilizace jsou dvě, křesťanská a protikřesťanská, a nikoli pouze jedna, tj. křesťanská, pak je nutno se ptát, jestli právě my, evropští křesťané, potažmo evropští katolíci, jim neposkytujeme k tomu argumenty. Muslimští duchovní a vzdělaní lidé dobře vědí, že v Evropě jsou legální potraty a sodomská soužití, pokud ale toto klasifikují jako (pa)hodnoty křesťanské civilizace, není tomu snad náhodou také proto, že křesťané vůči nim mlčí nebo nevystupují dosti razantně? Kdy a kde došlo během posledního půl století k tvrdému střetnutí a vážnému ostrému konfliktu mezi Katolickou církví a současnou prohnilou západní genderistickou (ne)civilizací, který by jasně ukázal, že evropské civilizace jsou opravdu dvě a nikoli jedna, že na jedné straně stojí vyznavači Ježíše Krista a zastánci jeho hodnot, zatímco na té druhé bezbožní hlasatelé nemravnosti a zločinu, kteří připravují nové pronásledování Církve?
 

A jsme u naší biskupské synody. Pokud ta nepotvrdí jasně a jednoznačně nerozlučitelnost manželského svazku, k němuž samozřejmě náleží i nepřípustnost podávání sv. přijímání znovusezdaným rozvedeným, homosexuálům a lesbám nebo nesezdaným heterosexuálním párům, budou mít mohamedáni o důvod víc považovat všechna tato svinstva za součást křesťanství a jeho civilizace – a do jisté míry právem, když se reprezentace křesťanství s tím identifikuje svým tichým souhlasem.
 

Islám je zásadním odpůrcem genderismu, zejména homosexualismu. Na druhé straně však s sebou přináší nová morální zvěrstva ve formě zákona šaría, z něhož je odvozena polygamie, bezprávné postavení ženy vůči muži, otroctví včetně sexuálního a krvavé násilí nejen vůči domnělým i skutečným rouhačům proroka Mohameda, ale též vůči všem, kdo nechtějí konvertovat k muslimskému náboženství, čehož názornou ukázkou jsou dnešní bestiality Al Kaidy nebo Islámského státu. Ani s často hlásaným odporem islámu vůči potratům to není tak jednoznačné. Muslimské země potraty zakazují mohamedánům, ale v případě nemuslimů ho tolerují, někdy dokonce přímo přikazují - jsou zprávy, že ISIS běžně dělá potraty zajatým křesťankám nebo jezídkám.
 

Buď jak buď, islám je falešné náboženství a jen Katolická církev může vůči němu být účinnou alternativou. Jak duchovní, tak i ve smyslu obranném, vojenském. Křížové výpravy, bitva u Lepanta r. 1571 a bitva u Vídně r. 1683 jsou toho důkazem. Za to, že Evropa uhájila svoji křesťanskou identitu proti islámu, vděčíme především náboženským osobnostem, jakými byli sv. Jan Kapistrán, papež sv. Pius V. nebo bl. Marco d´Aviano, ale i vojevůdcům typu polského krále Jana III. Sobieského.Tehdy muslimové věděli, že mají v evropských křesťanech rovnocenného soupeře. Dnes poznávají pravý opak. Bezbožná a morálně degenerovaná Evropa zabíjející nenarozené děti a legalizující homosexuální perverze se utápí ve svém konzumním blahobytu tak hluboko, že není schopna se razantně postavit ani invazi muslimských migrantů, natož potom – když by bylo nutno – vzít zbraň do ruky proti otevřené vojenské agresi. A Katolická církev? Ta – jak to alespoň zvnějšku vypadá – se veze na této vlně, neklade patřičný odpor. Proč by se tedy reprezentanti islámu měli bát, z čeho by měli mít strach a respekt?
 

Jestliže biskupská synoda nezaujme v morální problematice nerozlučitelnosti manželství a monogamní rodiny jednoho muže a jedné ženy jasné a nekompromisní stanovisko, dá tím muslimům opět další signál, že Katolická církev, která v minulosti byla hlavní organizátorkou duchovní i vojenské obrany před jejich agresí, dnes pro ně nepředstavuje žádné nebezpečí, neboť kráčí ruku v ruce s proudem bezbožného genderismu. Modleme se, aby toto nenastalo a na synodě zvítězila pravá katolická nauka, která je zjevenou Boží pravdou.

Radomír Malý

Celý článek najdete na http://www.tedeum.cz/2015/10/14/r-maly-islamsky-teror-a-biskupska-synoda/