Bohoslužebné texty neděle zvané Sexagesima - tedy 1. po Devítníku - dále rozvíjí myšlenky předchozí neděle (Devítník). Jsou to vážná napomenutí k aktivní obnově duchovního života.

Vedoucí myšlenkou je evangelium o rozsévači, který osévá své pole. Jsme nejen závodníky v aréně života a dělníky na vinici, ale jsme půdou, do které Pán zasévá své drahocenné semeno a která rozhoduje o osudu této setby. Máme velkou odpovědnost za to, zda semeno vzejde nebo zhyne. Jsme to my, kdo neseme vinu za to, jestli semeno nachází v naší duši jen planý a neúrodný úhor. Je třeba ho zbavit kamení a trní, přerýt, zkypřit a zavlažit.

Tradiční breviář představuje postavu patriarchy Noema, který tak vstupuje do trojice Noe – Kristus – Pavel. Vedle božského Vykupitele se objevuje výrazný starozákonní rozsévač, který se měl podle Boží úmluvy uprostřed porušenosti a mravní zkázy stát praotcem lepšího pokolení.

Tento rozsévač rozsévá slovo pravdy před pohromou, která demonstruje Boží soud nad hříchem. Jeho záchranná archa je nástinem jediné spásné instituce - Kristovy Církve.

K němu se řadí Apoštol národů, po Kristu největší z hlasatelů Božího slova novozákonní éry. Liturgie této neděle má své statio právě v jeho římském chrámě Za hradbami u jeho hrobu. Dnešní epištola (2 Kor 11, 19 -33;12,1-9) je jeho nejvelkolepějším kázáním v rámci církevního roku. Obsahuje výrazný portrét Apoštola národů, který je sám jeho autorem a pokorně představuje své gigantické dílo.

Svatý Pavel stojí při dnešní bohoslužbě uprostřed nás a jeho hlas má k nám zaznívat ode všech oltářů a ze všech kazatelen katolického světa s naléhavou vroucností a žhavostí jako slova největšího z novozákonních dělníků na díle spásy. Po tomto povzbuzujícím příkladu nám sám Spasitel předkládá své kázání se svým vlastním autentickým výkladem a konkrétními návody k účinné postní obnově. Je namířeno proti duchovní lenosti, otupělosti, povrchnosti, nedostatku mravní vážnosti a neochotě k obětem, proti praktickému materialismu.