Nenechte si ujít kalendář, jaký nikde jinde nenajdete:

Katolický kalendář 2017

Jedná se o nástěnný rodinný kalendář, který obsahuje svátky dle římského misálu sv. Pia V. (opětovně vydaného v r. 1962) se zohledněním místních svátků našich diecézí.
 

Ke každému měsíci je přiřazen tematický poučný či inspirativní text a barevný obrázek. V kalendáři jsou graficky odlišeny postní dny, zasvěcené a doporučené svátky, dny pracovního klidu v České republice, změny času atd.
 

Distribuci kalendáře zajišťuje Nakladatelství sv. Izidora. Zakoupit si jej můžete také v naší farnosti. Jeden kalendář stojí 90 Kč, při zakoupení 2 a více ks je cena v naší farnosti 65 Kč/ks.

Ve středu 8. 2. budeme uklízet kostel. Přijďte nám, prosím, pomoci. Začínáme v 16.00 hod.

Církev se dostala do situace, v níž za celou dobu své existence snad ještě nikdy nebyla: Na jedné straně předkládá věřícím neomylnou a neměnnou nauku o hříchu a pokání, o nerozlučitelnosti manželství, o podmínkách nezbytných pro přijímání Nejsvětější svátosti. Na druhé straně římský biskup předkládá exhortaci Amoris laetitia, jejíž osmou kapitolu mnozí biskupové ve světě pochopili tak, že nyní už nezáleží na tom, zda člověk žije v milosti posvěcující, nebo ve smrtelném hříchu: pokud se sám domnívá, že je vše v pořádku, pak to skutečně v pořádku je. Sám papež František tuto interpretaci potvrdil biskupům v Argentině. Nastala tedy situace, kdy někteří kněží a biskupové mají za to, že neměnná nauka se nezměnila, jiní se domnívají, že v Církvi je teď všechno jinak. Několik kardinálů se na papeže Františka obrátilo s dotazem, jak se tedy věci nyní mají. František jim odmítl odpovědět, což je také velmi zvláštní: kdo jiný by měl otázky věrouky a morálky vyjasňovat, než papež?


Vnést světlo do těchto zmatků se nyní pokusil kardinál Müller, prefekt Kongregace pro nauku víry, který striktně odmítl, že by si jednotliví biskupové mohli dělat z katechismu trhací kalendář a vybírat si jen to, co se jim líbí a prohlásil

Navečer tohoto dne přišel Pán, provázen deseti apoštoly, z Bethanie do Jerusalema, S jakým srdcem vstupoval asi do jeho hradeb? Věděl, že svoboden už z něho nevyjde; po málo hodinách jej opustí s křížem na ramenou… Petr a Jan již připravili vše, čeho bylo třeba k večeři beránka. Poslední večeře… Zelenočtvrteční mše svatá… Kněz sice stoupá k oltáři v paramentech bílých, v barvě jasu a světla, pěje andělský zpěv, ale jaký smutek, jaká truchlivost vane ze všech modliteb! 

Sv. Jan praví v evangeliu: »Když byl Ježíš miloval své, projevil jim nakonec svou lásku mírou nejvyšší…« Sv. Pavel však v epištole podotýká: »Té noci, kdy byl zrazen…« Noc zrazení, noc největšího nevděku vyvolil Pán, aby nám dal největší dar, aby nám odevzdal sám sebe v nejsvětější Svátosti… Varhany i zvony umlkají (jejich »srdce odlétají do Říma«, jak někde náš lid říká), velebná Svátost se odnáší s hlavního oltáře do vedlejší kaple

Velký pátek - den, kdy Pán umírá v hrozných mukách na kříži. Spasitel trpí, aby zadostiučinil Boží spravedlnosti, aby odčinil prvotní hřích a všechny hříchy naše. Protože ruka Evy sáhla na zakázaný strom, musely být ruce Spasitelovy přibity na strom kříže. A kolika hříchů se ruce lidí od té doby dopustily!

Třetího dne Pán Ježíš ukřižovaný vstal z mrtvých. Jak se to mohlo stát? Ve Vtělení se druhá Božská Osoba Svaté Trojice, při plném držení úplné Boží přirozenosti, sjednotila se Sebou úplnou lidskou přirozenost, a vytvořila dvě přirozenosti v jedné Božské Osobě. Kdo má tuto víru, pro toho není těžké pochopit, jak se Vzkříšení událo. Na Kříži Božská Osoba skutečně zemřela, nikoliv ve Své nesmrtelné Boží Přirozenosti, ale ve své lidské přirozenosti, která mohla zemřít, jako jakýkoliv jiný smrtelný člověk skrze oddělení své lidské duše od svého lidského těla. Avšak, zatímco tyto dvě [přirozenosti] mohly být v Ježíši Kristu odděleny jedna od druhé, žádná nebyla oddělena od Božské Osoby, což je důvod, proč katolíci ve svém Vyznání víry recitují, že On (tělo a duše) „trpěl a umřel“, a že On (tělo) „pohřben jest“ a že On (duše) „sestoupil do pekel (nikoliv pekla zatracených, ale do limbu dobrých duší, mrtvých a čekajících na Kristovu vykupitelskou smrt, aby jim otevřela brány nebeské, uzavřené Adamem a Evou). Protože jak lidské tělo, tak lidská duše Krista zůstaly obojí sjednoceny s Božskou Osobou, nebylo to asi snadné pro tuto Osobu umřít strašlivou smrtí na Kříži, ale bylo to snadné pro Jeho lidskou duši znovu se sjednotit s Jeho lidským tělem v hrobce tak, aby se Jeho lidská přirozenost vrátila zpět do života. A žádný kámen na zemi nemohl být dost těžký, aby Jej zastavil od toho, aby okamžitě letěl ke Své Matce, aby ji 

Celý článek najdete zde.

Ve čtvrtek 11. 5. bude Mše sv. sloužena už v 7.30 hod. Upozorněte, prosím, ty, kdo na naše stránky nemají přístup.

V den 100. výročí prvního zjevení Panny Marie ve Fatime 13. 5. bude sloužena slavná Mše sv. ve Výčapech v 18.30 hod. Od 18-ti hodin bude modlitba posv. růžence.

Zjevení v portugalské Fatimě začalo v roce 1916 trojím zjevením anděla desetileté Lucii Santosové, devítiletému Františkovi a sedmileté Jacintě Martovým. Po této duchovní přípravě docházelo každý měsíc od 13. května do 13. října 1917 ke zjevením Panny Marie. Tento cyklus šesti zjevení byl ukončen slunečním zázrakem. I když dětem zpočátku nikdo nevěřil a zažily krušné chvíle a výslechy, díky ochraně Panny Marie byly všechny komplikace a pomluvy překonány a tato mariánská zjevení po důkladném teologickém šetření

Děti, které se už nemohou dočkat, až Pána Ježíše poprvé přijmou ve Svátosti Nejsvětější, budou mít svůj velký den v neděli 4. 6. v Horním Újezdě. Právě na Hod Boží Svatodušní budou moci v naší farnosti poprvé přistoupit k přijetí Oltářní svátosti. Slavná mše sv. začne v 10.30 hodin.

První svatou zpověď budou moci děti poprvé vykonat na první pátek v měsíci 2. 6.

Modleme se za ně, ať je to šťastný začátek jejich života s Kristem, nikoli jeho konec.

Židé každoročně slavili padesátého dne po té „velké noci“, v níž vyšli z egyptské poroby, své Letnice na památku prohlášení desatera Božích přikázání z hory Sinajské. 

Podobně i my padesátého dne po veliké noci, v níž nás svým slavným vzkříšením Kristus vysvobodil z poroby ďáblovy, konáme tu památku, že v Církvi byl prohlášen Božím Duchem sv. Zákon nový, zákon lásky. „Dám vám srdce nové, a Ducha nového položím uprostřed vás … a budete mým lidem, a já budu vaším Bohem,“ tak zaslíbil Hospodin ústy proroka (Ezech. 36). 

To se dnes naplnilo, když Duch sv. sestoupil na shromážděnou Církev v Jeruzalémě ve způsobách ohnivých jazyků, a roznítil oheň lásky v srdcích apoštolů a hojnými dary je opatřil, aby byli schopni hlásat evangelium všemu světu. 

Sesláním Ducha sv. je tedy Církev Kristova slavně započata, posvěcena, oživena a Duch sv. tedy řídí sám a spravuje Církev svatou, ji vyučuje a od poblouzení ji chrání. 

On je rozlit i v duší věřících (Řím 5, 5), jež za chrámy své si posvěcuje, a dary své v nich ukládá jako vzácná semínka, z nichž by vyrostlo ovoce hojné: „láska, radost, pokoj, trpělivost, dobrotivost, dobročinnost, shovívavost, tichost, věrnost, mírnost, zdrženlivost, čistota.“ (Gal 5, 22).

Kult velkých apoštolů Petra a Pavla souvisí se samotným vznikem Církve: byli vždy jejími ochránci a vůdci. Jim vděčí Řím za svoji velikost. Boží Prozřetelnost je sem oba přivedla, aby učinili z centra pohanského císařství centrum křesťanského světa.

Svatý Petr podstoupil mučednictví pod Neronem v roce 66 nebo 67. Byl pohřben na Vatikánském pahorku, kde nejnovější vykopávky odhalily jeho hrob na místě původní baziliky, kterou k jeho poctě vybudoval Konstantin. Svatý Pavel byl sťat na Via Ostiense, kde je nyní bazilika, nesoucí jeho jméno. V průběhu staletí nikdy neustalo putování k hrobům těchto velikánů. Již ve druhém a ve třetím století sem přicházeli poutníci, aby posílili svoji víru kontaktem s římskou církví, aby konstatovali její apoštolský původ, aby porovnali její neomylnou nauku s naukou jiných církví, aby uctili památku apoštolských Knížat Petra a Pavla.

Mnoho částí proroctví z Fatimy se již vyplnilo. Dnes není žádná část světa imunní před vlivem komunismu... Každý již zná příběh Fatimy. Snad všichni slyšeli o slunečním zázraku, který byl symbolickým projevem velikosti trestu, který přijde, jestliže svět odmítne naslouchat jejímu varování.
 
Žijeme v postmoderní společnosti, prosycené novopohanstvím, která se nesmiřitelně pohybuje ke svému konečnému zničení. Předzvěstí tohoto zničení jsou její móda, její architektura, její hudba, umění a styl řeči. To jsou projevy 4. revoluce [Ve své práci Revoluce a kontrarevoluce prof. Plinio popisuje čtyři revoluce: protestantskou, Francouzskou, komunistickou a nakonec kulturní, která je charakterizována kulturou hippies a kmenovým životním stylem.] Jsou to projevy hippie anarchistické revoluce, která má tendenci ovládnout každou oblast společnosti. Tato mentalita a životní styl vstoupily do morku kostí státu a zavádějí samosprávu do každého aspektu společnosti. Jednou stránkou toho je zjevně ekologická revoluce se svým zbožňováním přírody, kdy se vytváří nebezpečný dualismus: Kdo nestaví ochranu přírody na úplně nejvyšší místo, je podle těchto revolucionářů automaticky jejím nepřítelem a ničitelem, i kdyby se k ní choval s největší možnou ohleduplností a snahou zachovat ji příštím generacím

Na matoucí Františkovy odpovědi o přijímání Eucharistie nekatolíky odpovídá prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátostný řád zcela jednoznačně:

Interkomunion mezi katolíky a nekatolíky není dovolené. Je nutné být vyznavačem katolické víry. Nekatolík nemůže eucharistii přijímat. To je jasné, zcela jasné. To není otázka svobody svědomí.

Neexistuje společné přijímání mezi Anglikány a katolíky, ani mezi katolíky a protestanty. Když navštíví společně mši svatou, může přistoupit k přijímání toliko katolík, nikoliv však 

Člověk se ve skutečnosti skládá z hmotného těla a spirituální duše, takže materiální stroje mohou zajisté sloužit jeho tělu, ale toto tělo je pouze nositelem jeho spirituální duše po dobu trvání jeho krátkého života na zemi, a pak při smrti buď duše bez nadpřirozené milosti stáhne tělo do věčných pekelných muk, nebo duše s Kristovou milostí pozvedne tělo, obvykle skrze dočasná muka v očistci, k trvalé nebeské blaženosti. Buď jak buď, ať už tělo učinilo nebo neučinilo duši během života cokoliv, po smrti je to stav duše, který určuje osud těla, a nikoliv naopak.
 
V naší strašlivé době však i katolíci mohou ztratit chápání těchto základních skutečností těla a duše, života a smrti, obraťme se tedy k hudbě, aby nám názorně ukázala omezení hmoty a strojů. V moderním nahrávacím studiu mohou být

Se svátkem svatého Martina začínají na severní polokouli dva měsíce nejkratších dnů v roce. Na Moravě a v dalších zemích ležících kolem 49. rovnoběžky v těchto osmi týdnech slunce zapadá prakticky stále kolem 16. hodiny. Teprve od poloviny ledna se západ slunce výrazněji opožďuje a prodlužování dne je tak patrnější.

S příchodem těchto nejkratších zimních dní budou Mše svaté v týdnu slouženy dříve: V Horním Újezdě to bude v 16.00 hodin, stejně jako sobotní Mše sv. ve Výčapech od 18. 11. do 13. 1. Modlitba růžence bude začínat v 15.30 hod. Na první pátek v prosinci i lednu bude Mše sv. ve Výčapech o 1,5 hod. dříve než v Újezdě (tedy ve 14.30 hod.). Upozorněte na to, prosím, ty, kdo nemají přístup na internet.

P. Ignác Stuchlý se narodil ve slezské Boleslavi, farnost Píšť, 14. prosince 1869. Ve farním kostele v Píšti byl také pokřtěn. V září 1891 začal v Olomouci u dominikánů studia teologie, která však musel přerušit. Roku 1894 přijíždí k salesiánům do Turína, v srpnu 1895 vstupuje do noviciátu a pokračuje ve studiích. Kněžské svěcení přijal v listopadu 1901.

V říjnu 1910 opouští své italské působiště v salesiánském konviktu v Gorizii a přijíždí do slovinské Lublaně s úkolem dostavět zde kostel a pečovat o salesiánský ústav. Tuto práci mu značně zkomplikovala první světová válka. Po jejím skončení je P. Stuchlý poslán za prefekta do Veržeje, ale po dvou letech se vrací do Lublaně dostavět kostel. To se mu podařilo až v roce 1924.

O rok později byl poslán do italské Perosy, kde žilo v salesiánské komunitě i několik Čechů a kam byli na salesiánskou formaci posíláni chlapci z Československa. V té době začíná v Československu zájem o příchod salesiánů. Po rozmanitých peripetiích kupují salesiáni ve Fryštáku klášter od sester Neposkvrněného Početí