V prastarých legendách a spisech o svatém Václavu velkou plochu zaujímá vždy jeho mučednická smrt. Ale k tomu, aby se tato smrt stala předmětem tak obecné pozornosti, nestačí jen sám fakt, že to byla smrt násilná, ale rozhodující bylo, že u chrámových vrat byl úkladně zavražděn mladý člověk, muž, který byl nejen na tu dobu neobvyklým vladařem, ale že to byl právě někdo, koho již za života obestírala pověst svatosti.
Rozhodující pro jeho hodnocení nebylo tedy to, co ho postihlo zvenčí, ale co sám vykonal pro sebe i pro druhé. A to je i pro současnou dobu podivuhodně aktuální už jen proto, že evangelium je dokonale nadčasové a jeho důsledné praktikování je pro každou dobu stejně důležité, ba nezbytné.
Svatý Václav, který se s úctou a láskou i v zimě a v noci klaněl svátostnému Spasiteli před zavřenými chrámovými dveřmi, by si sotva dovolil bavit se volně s druhými uvnitř chrámu před bohoslužbou a po ní přímo před trůnem Nejvyššího.
Mešní formulář 2. neděle postní nazývané Reminiscere začíná žalmem 24. Ten je pokornou prosbou o osvobození od našich úhlavních nepřátel: Reminiscere miserationum tuarum Domine - rozpomeň se, Pane, na svá slitování.
Obřady popeleční středy se konají přede Mší svatou. Kněz světí popel a následně jím označí věřící, kteří při tom klečí. Kněz buďto sype popel na hlavu, nebo popelem udělá na na čele znamení kříže a říká „Memento, homo, quia pulvis es, et in pulverem reverteris!“ To znamená „Pamatuj, člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš!“ (srv Gn. 3,19).
V neděli15. srpna bude slavná mše sv. v Horním Újezdě v 9 a 10.30 hod. Všichni jste srdečně zváni. Po Mši sv. bude žehnání bylin.
Ještě předtím, než byl tento svátek zaveden v Římě, byl slaven 6. ledna na Východě a v některých ojedinělých církvích na Západě jako svátek Narození Páně. V Římě byl zaveden ve druhé polovině VI. století a byl slaven jako doplněk a koruna svátku Narození Páně a převýšil důstojností onen první svátek.
Ve čtvrtek 6. srpna je svátek Proměnění Pána našeho Ježíše Krista (jak se od r. 1457 vždy nazýval). Slavení tohoto svátku v celé církvi zavedl roku 1457 papež Kalist III. jako projev vděčnosti za vítězství nad Turky u Bělehradu.
Nanebevstoupení je významným vyvrcholením života Pána Krista Vykupitele. Je jeho triumfální inaugurací a intronizací, je introitem božské oslavy jeho lidské přirozenosti.
Ve druhé polovině ledna se již tradičně setkáváme s Oktávem jednoty křesťanů s Petrovým stolcem.
Kříž sluje Kristovou slávou a Kristovým povýšením. On je ten vytoužený kalich a dovršení všech utrpení, která pro nás Kristus vytrpěl. Že kříž skutečně je slávou Kristovou, to slyšíme z jeho vlastních úst: Nyní je oslaven Syn člověka a Bůh je oslaven v něm; ano, hned ho oslaví. A také: Oslav mě, Otče, slávou, kterou jsem měl u tebe dříve, než byl svět. A jinde: Otče, oslav své jméno. A ozval se hlas z nebe: Oslavil jsem a ještě oslavím. Naznačoval tím slávu, která vzešla pak z kříže.